Převzato z www.fotbal-trenink.cz

Osobní fotbalová data

Mohl byste se nám v krátkosti představit ?
Je mi 35 let, žiji v Praze, jsem svobodný a kromě ostatních funkcí na ČMFS jsem také trenér reprezentace U20 a U21.

Vaše fotbalová kariéra ?
S fotbalem jsem začal v roce 1980 ve Slavii Praha, kde jsem byl až do roku 94, následně jsem prošel Kralupy nad Vltavou, pražským Motorletem, SSG Bergisch Gladbach a fotbalovou kariéru jsem ukončil v Tatranu Sedlčany. Co se týče trenérství, stopy jsem zanechal v Motorletu, v Německu, kde jsem trénoval v rámci university v Kőlnu. Pak jsem prošel různými věkovými kategoriemi ve Slavii a od roku 2002 působím u reprezentace.

Vaše aktivity v ČMFS ?
Vyjma toho, že jsem momentálně trenér reprezentace U20 + U21, mám na starosti koordinaci sportovních tříd, sportovních center a komunikaci mezi svazem a ministerstvem školství. Dále jsem členem komise mládeže, v rámci toho občas dělám přednášky na krajských svazech a občasně přispívám do časopisu Fotbal a trénink

Jak jste se vlastně dostal k trénování ?
Taková první myšlenka přišla, když mi bylo asi 11 let. Můj otec tehdy spolupracoval s národním týmem hokejistů a bral mi sebou na jejich různé kempy a soustředění. Zde jsem vlastně přičichl k vrcholovému sportu a vyvolalo to ve mně pocit, že bych to také chtěl dělat. Ten vlastní impuls přišel později. Do roku 93 jsem hrál ve Slavii za rezervu ČFL, pak v zimě 92 pan Korbel rozjel nákup hráčů a výrazně se tak snížila šance se prosadit do A týmu. Z našeho ročníku se to povedlo pouze Vláďovi Šmicerovi. Za rezervu jsem hrál cca 1 rok, pak došlo k výměně trenérů. Místo pana Kolmana nastoupil pan Štěrba, se kterým jsme si nějak neporozuměli a tak jsem Slavii opustil. Po té jsem hrál za různé kluby, jak je uvedeno výše a postupně jsem si uvědomil, že fotbal na pomezí ČFL a divize je spíše koníček. Jestliže se fotbalu chci věnovat na plno, musím dělat něco jiného. Nastoupil jsem tedy na jednooborové studium na FTVS, jehož součástí byla trenérská licence. Studium jsem dokončil v roce 96 a v roce 98 jsem udělal státnice.

Jaké máte trenérské vzdělání ?
Díky uznaným zkouškám z Německa jsem po skončení studia na FTVS obdržel licenci A a následně v roce 2000 jsem po absolvování trenérské praxe obdržel licenci UEFA Profi.

Stáž v Německu

Uváděl jste, že jste trénoval i v Německu, jak jste se k tomu dostal ?
V roce 96-97 jsem tam v rámci studia na FTVS absolvoval roční zahraniční stáž na universitě v Kolíně nad Rýnem na „Deutsche sport hause spiele Kőln“, to je tamní obdoba FTVS a druhou polovinu roku na universitě v Sarbrickenu . Při universitě tam funguje „Fussbal schule Kőln“ , kde je zainteresováno hodně studentů, kteří trénují takovou „předpřípravku“, kterou si pak rozebírají místní kluby.

Co vám stáž přinesla ?
Tato stáž mi velmi rozšířila obzory nejen co se týče rozdílů v životním stylu, ale také v přístupu k fotbalu. Mezi přednášejícími byly takové osobnosti jako pan Daum, který vedl Leverkusen, Luis van Gaal a další, kteří Vás musí v dobrém slova smyslu poznamenat „chtěnechtě“. Jinak díky stáži jsem si udělal státnice z němčiny, díky tehdejší přítelkyni, kterou jsem tam potkal, jsem se naučil italsky a proniknul jsem do mentality německého fotbalu.

Jaké jsou mezi námi rozdíly ?
Když jsem tam byl, což je před cca 12 lety, tak byl samozřejmě největší rozdíl v materiálním zabezpečení mládeže a v tréninkových podmínkách. Což bylo dáno i tím, že kluby které chtěly prvoligovou a druholigovou licenci, musely povinně odvádět část rozpočtu klubu na rozvoj mládeže. Ale myslím si, že v současné době se, díky různým grantům, dotacím, zřízení sportovních tříd a sportovních center, tento rozdíl velice rychle smazává a u našich špičkových klubů již praktiky neexistuje. Jinak v přípravě nejsou základní rozdíly. Tolik se nehledí na výsledky a více se pracuje s detaily. Řekl bych, že největší rozdíl je v přestupové politice mládeže. Například v oblasti, kde jsem působil ( Porůří, Korutany, .. ), to jsou kluby jako Schalke, Düseldorf, Leverkusen, Kőln atd., nám říkali, že si navzájem nepřetahují hráče. U nás je snaha ty nejkvalitnější hráče z republiky stáhnout do Sparty či Slavie a přetahují si je i navzájem. To může v konečné fázi mít i vliv na kvalitu soutěže. V Německu hrají do 15ti let soutěž v regionech, kdežto u nás, aby byla zaručena kvalita, tak se hraje Čechy a Morava. Velkým rozdílem je také to, že v německém fotbale, a to ve všech kategoriích, je spoustu Němců, jejichž předci se tam kdysi přistěhovali z Turecka, Afriky i jiných zemí. Tito hráči jsou na tom velice dobře s pohybovými vlastnostmi a i to je takový nadstandard tamních soutěží oproti našim.

Zajímá mě způsob realizace. Většina klubů je závislá na dotacích, které jsou závislé na výsledcích a kluby jsou de facto nuceny si hráče přetahovat, hrát na výsledky ?
To je jedno z kriterií, snažíme se to kompenzovat tím, že pokud tým spadne třeba z druhé dorostenecké ligy má ještě rok hájení. Zatím se nám v komisi mládeže nepovedlo najít lepší kritérium. Pokud se jim nepovede následně se vrátit, může to ukazovat na možnou nekoncepční práci s mládeží.
Tyto kritéria bychom mohli vypustit, pokud bychom neměli dotace od státu. Nyní máme dotace od vlády, což je pro kluby obrovská pomoc. Kluby tzv. první kategorie(první liga dorostu+první liga dospělých) dostávají ročně na mládež asi milion korun, což je znát, kdežto v Německu si kluby mládež financují sami a nejsou závislí na dotacích od státu. Mám dojem, že povinností klubů s bundesligovou licencí je odvádět 5-10% rozpočtu klubu na mládež, což jsou v konečné fázi velké peníze.

Reprezentace podrobněji

Jak jste se dostal do reprezentace ?
V roce 97 na Slavii hledali asistenta k Dušanu Fitzelovi, který se přesunul v roce 98 na svaz a v roce 02 mi nabídl místo u reprezentace do 16ti let.

Ve 28 letech se stát trenérem reprezentace ? Objasněte nám to.
Na tu dobu to byl skutečně extrém, protože všude v cizině byly starší a zkušenější trenéři. Dušan Fitzel byl v té době vedoucí oddělení mládeže a snažil se přizvat ke spolupráci mladé trenéry s podobnými názory, takže jsme se tam sešli s Jirkou Plíškem, Vlastimilem Marečkem, Pavlem Malurou, Pavlem Vrbou, což jsou de facto moji vrstevníci a tím,že se dokázali prosadit do dospělého fotbalu, dokázali svoji kvalitu.

Co Vás přimělo k tomu tuto nabídku přijmout ?
Samozřejmě mě lákalo podívat se do světa a poznat jiný styl fotbalu. Dále to byla představa větší manažerské práce a možnost přenášet poznatky ze zahraničí přímo do praxe.

S reprezentací toho příliš nenatrénujete, máte ještě nějaký trenérský "vedlejšák" ?
Ne, to vůbec ne. Mám dostatek administrativní práce na svazu a práce s reprezentací. Takže na nic jiného už mi nezbývá čas a něco bych musel šidit, což by bylo samozřejmě špatně!

Rozdíly mezi trénováním v klubu a v reprezentaci ?
V oddíle se pracuje s kluky dnes a denně, kdežto zde je máte pouze na chvíli.V klubu je to klasická trenéřina, kdežto v reprezentaci se jedná převážně o koučování.

Jaká jsou kritéria pro výběr budoucího reprezentanta ?
Jedno z kritérií je, že hráči se vybírají na základě momentální výkonnosti a psychické odolnosti. Vzhledem k tomu, že výkonnost mládeže je velmi proměnlivá, ve vlnách, nemohu hráče hned zatracovat, když se mu nějaké období nedaří. Výběry co děláme, proto realizujeme tak, že téměř 70% hráčů přechází do další věkové kategorie.

Způsob kterým si kluky vybíráte ?
Po republice mám kamarády z řad trenérů nebo bývalých fotbalistů, na které se mohu 100% spolehnout. Oni mi dávají tipy. Dalším podnětem bývají třeba dopisy od rodičů nebo klubových trenérů. Já si pak vytipované hráče sám objíždím, nebo je sleduji. V některých případech si od klubů vyžádám jejich DVD a osobní karty. Pokud se mi sejdou na tři dni, tak tam již chci vytipované hráče.V tzv. hluchých měsících(listopad,únor,březen), především u mladších kategorií, se konají přípravné zápasy mezi sebou a tam hráče třídíme. Pak si vyžádám z oddílu charakteristiku hráče a rozhoduji se i na jejím základě.

Do jaké soutěže jste ochoten sáhnout pro případného budoucího reprezentanta ?
Většinou se jedná o systém turnajů krajských výběrů, kde by se měli objevit největší talenti daného regionu, pak třeba Kouba cup. Z toho většinou vypadne třicet kvalitních lidí.

Může se stát, že se v reprezentaci najednou objeví nějaký „Franta z Horní Dolní“ ?
Může, ale většinou je to tak, že se tak, i s ohledem na dnešní počet sportující mládeže, nestane. Samy kluby si ho podchytí. Málo kdy se stane, že by se o nějakém talentu v 15ti nevědělo a najednou byl v 17ti letech v reprezentaci. Co si tak vzpomínám, tak takovým posledním zapomenutým talentem byl Jan Koller.

Jak se podílíte s asistenty na přípravě ?
Máme zaveden systém Čech+Moravák, kde si každý sleduje svůj region a hráče v něm. Jinak v celkovém pohledu asistent zodpovídá za standardní situace, trenér gólmanů za gólmany a já určuji taktiku a rozestavení. Před zvolením konečného rozhodnutí před zápasem si ale vyslechnu názory celého realizačního týmu .

A jak probíhá Vaše TJ na soustředění ?
Máme připraven dlouhodobý plán, ze kterého si každý něco bereme. Většinou máme 3 TJ, kde se musíme připravit na soupeře, tzn. že v kádru musí být kluci, kteří jsou po stránce fotbalové již připraveni z klubů a zde se pilují pouze taktické prvky. V rámci jedné TJ je 25 minut rozcvička s asistentem, gólmani trénují spolu s trenérem brankářů a taktické prvky vedu já. Mám vyzkoušeno téměř 90 lidí, takže vím co od koho můžu co čekat.

Nezlobte se, ale jako hráč jste nebyl žádnou výraznou hvězdou, kterou by šlo obdivovat, jak zvládáte autoritu ?
K reprezentaci jsem naskočil, když bylo klukům 16. Představil jsem se jim s tím, že bych byl rád, aby mne překonali. Myslím si, že kluci to posuzují spíš podle toho, co je naučím a ne podle toho, co jsem dokázal já. Zatím jsem žádný problém s autoritou neměl. Priorita pro mě byla a je, aby se hráči na sraz těšili, pak aby tam byla sounáležitost a chtěli něco dosáhnout.

O mládeži obecně

Dobře, teď trochu z jiného soudku. Čím si vysvětlujete, že mládežnické reprezentace jsou úspěšné, kdežto u dospělých v poslední době pozorujeme ústup ze slávy ?
V mládeži nastupují proti sobě stejné věkové kategorie a v Áčku se to již mísí.V zahraničí mají mladí kluci možnost startovat v kvalitních soutěžích, tím nechci říci,že naše liga je špatná, ale třeba Premiér League je bezesporu kvalitnější a tím dochází k tomu, že (např.Belgičané roč. 87) mají 4 hráče v A týmu hrající třeba za Black Burn. Do 18ti jsou ti kluci téměř stejní a hrají ligu, ale tam hrají , jak jsem již uvedl, třeba Premiér League a k tomu pravidelně Ligu mistrů, což v součtu za rok dává ohromné zkušenosti, které se prostě někde musí ukázat. U nás je to vidět například na Suchém ze Slavie.

Co říkáte na názor, jestli to není tím, že do mládeže cpeme předčasně taktiku a kolektivní pojetí na úkor individuálních dovedností ?
Do reprezentace musí kluci přijít připraveni z oddílu. Pokud je soupeř individuálně lepší, musíme mu čelit taktikou, což se pak projevuje v soubojích. Nevím co je lepší, jestli budovat individuality nebo tým. Například Francouzi U19 a U21 mají velké individuality ale nejsou týmem; musí se hledat kompromis. Naopak Španělé mají vyspělé hráče, vytvořili si filozofii a drží se jí . Základem úspěchu je dodržet zvolenou filozofii. U nás se to mění rychleji, což nepřispívá ani k dobré náladě mezi hráči.

Chcete tím naznačit, že u nás neexistuje koncepce ?
To v žádném případě. U nás máme model dvouletého cyklu U19+18 a U16+17. Ale všeobecný problém mládeže je to, že pokud je trenér kvalitní, tak si jej vytáhnou kluby nebo jde do zahraničí, což je finančně zajímavější. Pak se k tomu přidává ještě tzv.živý cyklus. Pokud se postoupí na MS, přibude další tým, který se musí obsadit. Zkoušeli jsme model, který se moc neosvědčil, že byl hlavní trenér a v určitém cyklu se měnily asistenti.

Jak to, že např. týmy Německa byly dlouhou dobu bez úspěchů a nyní se začínají prosazovat jak v mládeži tak v dospělých ?
Možná je to tím, že v roce 02 byla bundesliga plná cizinců a nemohly se v ní prosadit mladí talentovaní hráči. Svaz poté investoval do mládežnického fotbalu přibližně 30mil. Euro a v každé spolkové zemi vytvořili „Olympia stuck punkt“, což jsou taková centra, do kterých jsou soustředěni největší talenti daného regionu.

Jaký máte názor na věčně omílané téma přílišného tlaku na výsledky v mládežnických soutěžích ?
Souhlasím, pokud budu mluvit za vyšší kategorie (tam je 16 účastníků), první a druhé lize by určitě pomohlo soutěž uzavřít bez možnosti postupu a sestupu. Padalo by více gólů, hráči si individuálně více dovolí. Třeba teď, když obránce udělá kličku, která nevyjde a z jeho chyby padne gól a tým prohraje rozhodující zápas, který znamená sestup, může to na něm zanechat stopy. Kdežto v uzavřené soutěži by se toto neřešilo. Dále, většina oddílů již má umělé trávníky, což umožňuje hrát až do listopadu a pak zase od února. Samozřejmě kluby, které by chtěli patřit do této nejvyšší kategorie by musely splnit nějaké licenční podmínky, např. podmínky k tréninku, počet mládežnických celků atd. Chtělo by to dát vše na papír a pořádně se nad tím zamyslet.

Co ale s ostatními kluby, které by tu soutěž mohli hrát, ale třeba díky podmínkám, které by obsahovala zmíněná licence, by se tam nemohli dostat ?
Dnes je 16 klubů v dorostenecké lize a já myslím, že maximálně by jich bylo 22. Ostatní by podmínky nesplnily. Dnes tam není pouze Liberec, Jablonec, tuším Vítkovice, takže by se to o tolik nerozšířilo, to samé ve druhé lize.

Až do jakých kategorií by se mělo hrát zmíněným uzavřeným způsobem ?
Nám by pomohlo uzavření skoro všech mládežnických soutěží bez možnosti sestupu a postupu. Myslím, že by se to dalo aplikovat až na úroveň starších žáků. Cyklus postupu a sestupu se většinou opakuje stále u stejných oddílů, takže by se prostě udělala skupina ze stálých členů a z těchto sestupujících a postupujících klubů. Ale jak říkám, chtělo by to vymyslet pravidla, co by kluby musely splňovat za kritéria a to je na delší zamyšlení.

Proti je názor tzv. třešinky na dortu pro trenéry i hráče v podobě postupu ?
Ta třešinka by mohla být, že prostě budou nejlepší v té své soutěži a pokud tam bude talent, tak si jej určitě všimnou kluby hrající ve vyšších soutěžích a vytáhnou si jej, to samé platí i pro úspěšného trenéra.

Ztotožňujete se s názorem, že mládeže by měli fungovat nejlepší trenéři ?
Myslím, že by to tak mělo být, bohužel ekonomické ukazatele převažují nade vše. Nicméně všechno záleží na filozofii klubu, kolik chce co kam dát. Myslím, že by měla fungovat klauzule, že pokud se prodá hráč, určitá část z prodeje se má vrátit zpět do mládeže, což může být použito jako motivační složka i na odměnu mládežnickým trenérům. Mám dojem, že toto se hodně praktikuje hlavně v Brně. Samozřejmě teď mluvím o velkých klubech, na vesnicích jsou většinou rádi, že někoho seženou a o nějakých odměnách z prodeje si asi mohou nechat jenom zdát, i když i tam jsou šikovní kluci, kteří pak postupují do kvalitnějších klubů a může nastat situace finanční odměny.

Teď trochu z jiného soudku. U svých svěřenců praktikujete různá motivační hesla ? Mohou najít uplatnění i u mladších věkových kategorií ?
Tato hesla jsou hlavně určena pro kategorie do 17 let. Hodně to používají Angličané, musí to být hesla, která hrají na city. Kluci si tak mohou uvědomit nějakou mentální připravenost. Je to taková krátkodobá psychologická příprava. Samozřejmě to zápas nevyhraje, ale může je to mentálně připravit - nabudit. Je třeba vybírat vhodná hesla, protože ne všichni je musí pochopit a vždy se musí postupovat od jednoduchých ke složitým. Já je používám pouze před zápasem, ale ne vždy.Vybírám ty, co mají nějakou souvislost s daným soupeřem.

Využíváte také „Vujovičův“ mentální trénink jehož propagátorem je Vítěslav Lavička ?
Já osobně nejsem zastáncem tohoto přístupu, ale v žádném případě jej nehaním. Vystačím si s používáním motivačních hesel v kabině.

Poslední otázka směřuje k názoru na možnou úpravu pravidel věkové kategorie mladších žáků. Myslíme tím hra na šířku hřiště při menším počtu hráčů.
Myšlenka je to dobrá, samozřejmě asi kdo bude chtít postoupit, bude inklinovat k nasazování nejlepších a původní myšlenka se vytrácí. Bude hodně záležet na filozofii klubu, jakým směrem se dá. Zda bude chtít vychovávat fotbalisty nebo se zviditelňovat úspěchy, které budou ležet na několika jedincích. Jinak já jsem jedině pro. Hráč bude muset reagovat na daleko více podmětů, bude mít více soubojů, přibude doteků s míčem, bude se zlepšovat individuální technika. Do 12 let je to vynikající. Samozřejmě bude záležet na trenérech, aby točily všechny hráče a ne lpět na několika jedincích. V reprezentaci se snažím, v zápasech ve kterých o nic nejde, protočit všechny hráče, aby věděli že jsou součástí týmu.

Děkujeme za rozhovor