2008/2009

JARO

PODZIM

Po úspěšném tažení ve II. třídě jsme se ve druhé soutěžní sezoně pustili do nejvyšší soutěže mladších přípravek – Pražského přeboru. Sezona začala již v srpnu, kdy jsme trénovali spolu s týmem starší přípravky B. Jelikož byly prázdniny, účast na trénincích byla velmi slabá, a tak se čekalo, že až letní soustředění nedaleko Jihlavy dá dohromady kádr, jenž bude bojovat o mistrovské body. Na letním soustředění se sešli kluci v plném složení, krom trojice Koubek, Nejedlík a Obuškevič, která absolvovala soustředení se starší přípravkou.

Soustředění splnilo své, a tak po návratu jsme dolaďovali formu již v domácích podmínkách. Ačkoli výsledky v přípravě nebyly moc důležité, leccos ovšem napověděly. Největší ránou byl přípravný zápas týden před začátkem soutěže, kdy jsme si na Tempo pozvali tým ČAFC a podlehli mu 0:4. Ještě v týdnu jsme si spravili chuť po výhře nad Modřany a pak nás již čekal první důležitý zápas, s Admirou!

Úvod do nejvyšší soutěže mladších přípravek v Praze nám vyšel náramně. Dorazil kvalitní a nám velmi dobře známý soupeř z Admiry. Utkání jsme rozhodli hned v začátku dvěmi brankami po zaváhání hostující obrany a brankáře. Nakonec se podařilo po urputném tlaku soupeře ubránit krásný výsledek 2:1 a tím první body do tabulky v Přeboru. Následovali zápasy na Motorletu (1:1) a doma s Podolím (5:0) a po třetím kole jsme byli na 3. příčce, což budilo u soupeřů respekt, ale to nás ještě čekaly soupeři velmi zvučných jmen.

Následoval zápas na Spartě, kde jsme sice fotbalově až tolik nepropadli, ale naše chyby dokázali malí Sparťané potrestat. Tímto zápasem jsme si začali vybírat slabší chvilku celého podzimu. Po Spartě jsme doma hostili Bohemians 1905. Tým, jenž po podzimu vede tabulku, se na Tempu prezentoval velmi dobrou hrou a na obhajobu týmu lze opět říci, že klukům z Bohemky jsme nedali nic zadarmo. Bohužel my jsme nedokázali skórovat a jelikož se fotbal hraje na góly a ne jen na krásu, odvezla si Bohemka po zásluze 3 body.

Naše krize se ovšem prohloubila dál. Zápas na Braníku se nám vůbec nepovedl a skončil dokonce bezbrankovou remízou, což se v této kategorii jen tak nevidí. Pro nás to znamenalo 3. zápas bez vstřeleného gólu a zisk pouhého jednoho bodu. Když už to vypadalo, že bychom se mohli zvednout a získat potřebné sebevědomí a hlavně důležité body, tak jsme propadli na domácím hřišti s Viktorkou Žižkov (1:3).

Situace začínala být dramatická, po domácí prohře jsme zajížděli na půdu Hájí, kde nás čekal velmi těžký zápas se soupeřem, jenž podával dobré výkony a hrál střed tabulky. Zápas to byl jako na houpačce. Každý chvilku tahal pilku, dalo by se říci a tak na konci bylo skóre nerozhodné 3:3. A to byl právě impuls do našich řad. Kluci podali dobrý výkon, za nějž se nemuseli stydět a bylo znát, že jim tento náročný zápas vlil opět krev do žil. Když v dalším kole dorazil na Tempo k dalšímu zápasu Meteor, odvezl si osm branek a bylo vidět, jak ten fotbal kluky baví. Po Meteoru a doslova vraždění neviňátek, jsme si dojeli pro tři body na Duklu, která od nás dostala šest branek. Vylepšené skóre a především zajímavá a nebojácná hra. Čekal nás vrchol sezony, poslední zápas se Slavií, do té doby vedoucím týmem tabulky. Kluci si věřili, dobrá hra, která je zdobila, byla vidět i v tomto zápase. Především zodpovědnost a týmová spolupráce nás dovedla k cenné remíze 1:1.

Po polovině soutěže nám patří 5. místo se ztrátou 11 bodů na vedoucí Bohemians 1905. Přesvědčili jsme se, že se můžeme rovnat při dobré formě a štěstí i s vedoucími týmy tabulky. Ale nesmíme se moc vznášet v oblacích, protože nám na paty dýchají další soupeři, kteří se budou chtít také šplhat tabulkou výše.

Týmu pomohly příchody dvou nadějí (Steinbarta z Točné a Aschermanna z Kunratic), kteří zapadli ihned do kádru a prali se o místo v sestavě. Následně byla dobrá docházka kluků na treninky, za což patří dík jak klukům, tak i rodičům, kteří zodpovědně doprovází tempácké naděje na treninky, popř. zápasy a turnaje.

K tomu, abychom se i v jarní části mohli rovnat s těmi nejlepšími, tak se musíme důkladně připravit v zimním období. Čekají nás jak turnaje tak i zimní liga na Hájích. Vrcholem a doladěním formy proběhne na jarním soustředění, které se bude konat v březnu v Milevsku.

Sezona 2007/2008

Podzim

Ročník 2007/2008 se stal pro většinu kluků první zkouškou, jak chutná soutěžní utkání, hrané pod záštitou Pražského fotbalového svazu. Loňský startovní ročník Mini Cupu byl výborným testem, a tak kluky už jen tak něco nepřekvapí.

Další z novinek bylo letní soustředění. Poslední prázdninový týden jsme se vydali do krásné přírody Krkonoš, do malé vesničky, mezi Jabloncem nad Jizerou a Vysokým nad Jizerou, do Horní Tříče do Penzionu Esprit. Většina kluků byla dokonce poprvé bez rodičů 5 dní se svými kamarády a trenéry, ale určitě si nikdo nemohl na nic stěžovat. Výborná kuchyně, skvělé ubytování, spoustu legrace a zážitků, ale také fotbalové dřiny. Soustředění jsme pojali jako jednu velkou hru a soutěž, takže kluci v každém tréninku bojovali o co nejvíc bodů, které se promítaly do průběžného pořadí.

Před samotným vstupem do ostrého zápasu jsme si v rámci soustředění zahráli s týmem Ruprechtic, který byl taktéž na soustředění v nedaleké Lomnici nad Popelkou a kde si kluci ještě hledali a teprve se rozkoukávali.

Vstup do soutěže se vydařil, leč jsme měli menší obavy, že by nás mohlo něco rozhodit, ale naše obavy byly zbytečné, jak se nakonec ukázalo! Do každého zápasu jsme šli s cílem soupeře porazit, což se nám ne vždy podařilo, ale nikdy jsme soupeři nedali nic zadarmo a kluci makali nadoraz, s přispěním samozřejmě velmi hlučného povzbuzování rodičů a všech, co nám fandili.

Po celkem vydařeném začátku, kdy jsme ze tří zápasů vybojovali 6 bodů, však přišla na kluky buď únava, či pokles formy, což se značně promítlo i do tabulky. Začalo to nepříjemnou prohrou doma s Třeboradicemi, kdy kluci vedli ještě 10 minut před koncem 1:0 a nakonec prohráli 1:4. Byl to zápas hraný za neustálého deště. A asi i proto nedorazil rozhodčí, tak se této role zhostil Roman Mašek. Následné 4 zápasy byli kluci jako vyměnění. Připadalo nám, že si nevěří, že se bojí, že neumí vyhrávat. Čekal nás zápas v Kolovratech, kde jsme loni v pohodě v Mini Cupu vyhráli, ale tentokrát to bylo úplně jiné, z hrubek jsme dostali 2 góly a jelikož jsme dokázali vstřelit jen jeden, opět jsme prohráli. Aby toho nebylo málo, čekal nás přátelák na Admiře, s velmi silným soupeřem, který se klukům vůbec nevyvedl a vysoká prohra 0:8 byla další pohromou. Poctivě jsme trénovali, nechali klukům větší volnost a pomalu jsme se dostávali do zajetých kolejí. Už to vypadalo, že ten obrat nastane v utkání s Xaverovem, ale opět jsme prohráli na domácí půdě 0:1, když 2 minuty před koncem jsme si dali vlastní gól, smůla...

Tím jsme ale již měli vypitý náš kalich hořkosti až do dna!!! Následoval těžký zápas na Vyšehradě. Již se lámal chleba, k tomu, abychom udrželi kontakt s těmi nejlepšími, jsme museli bodovat. Kluci sice nikdy totálně nepropadli v mistrovském utkání, ale chybělo jim štěstí v koncovce, přičemž do šancí se dostat dokázali. Do utkání jsme šli s menší obavou, jelikož nám chyběli někteří kluci, ale naopak s posilami z "áčka". Blýskl se především Obermajer, který dvěma góly rozhodl o výsledku a třech bodech. V prvním zápase v brance se představil Honza Šinárek, uhájil čisté konto, leč moc práce neměl.

Před podzimními prázdninami jsme si předehráli utkání s Podolím a to už byla jiná písnička. Za sychravého počasí jsme hráli líbivý fotbal, s hodně brankami a jednoznačným vítězstvím si kluci začali více věřit. V brance se vystřídali oba brankáři Mišovič i Šinárek. Byla radost se dívat, jak to kluky baví a za neustálého povzbuzování od rodičů jsme si to i my, trenéři, náležitě užívali.

Po prázdninách nás již čekaly krutější podmínky, jelikož počasí se rapidně horšilo, tak i tréninky jsme museli náležitě upravit a zkrátit ze tří tréninkových jednotek na dvě. Ač byla možnost ještě chodit do tělocvičny, zvolili jsme přípravu venku, kde nás čekala ještě poslední dvě kola. Do Dubče jsme odjeli potvrdit formu z předchozích utkáních proti týmu ze spodních pater tabulky. Poprvé se blýskl hattrickem Kryštof Tököly a tím korunoval svou vzrůstající formu z posledních zápasů a stal se tahounem mužstva. O naše čisté konto se opět postarali Martin Mišovič a Honza Šinárek.

Poslední kolo se odehrálo 11.11., na den, kdy slaví svátek Martin a ten tentokrát skutečně dorazil na bílém koni, což nám moc velkou radost neudělalo. Největší změna byla v tom, že jsme museli změnit domácí hřiště a vzít zavděk umělkou v nedalekých Štěrboholech. Čekal nás druhý tým tabulky z Klánovic a v případě výhry jsme se na ně mohli bodově dotáhnout. V sobotu byla umělka ve Štěrboholích úplně pod vodou a do neděle do rána byla pokryta až 5 cm sněhu a neustále sněžilo. Což jsme neměli moc velkou radost, proti týmu, který byl převážně složen z kluků ročníku 99. K tomu všemu nedorazil ani rozhodčí, ale naštěstí se našel dobrovolník z řad tatínků hostujícího týmu, tak jsme mohli začít. To, co jsme si přáli, bylo vítězství a to se povedlo, když o výhře rozhodl Honza Polívka. My tak můžeme v klidu přes zimu nabrat potřebné síly k tomu, abychom se poprali o mety nejvyšší a pokusili se zaútočit i o postup! Na první celek narazíme již ve druhém kole na domácím hřišti, kdy budeme moci zmenšit náskok Loko Vltavín na prvním místě a později snad, i za pomoci soupeřů, se dostat na postupové místo my.

Poděkování za hladký průběh podzimní sezony patří těmto borcům, kteří se prali o co nejlepší výsledky na hřištích: Ctibor Dominik, Černý Jonáš, Černý Tomáš, Ehrlich Petr, Hájek Petr, Hanzlík Matyáš, Holub Dominik, Hozák Denis, Choc Adam, Jirků Tomáš, Kaštil Jiří, Klarič Dario, Kopecký Matěj, Lidický Patrik, Lukeš Lars, Málek Lukáš, Mašek Tomáš, Mišovič Martin, Neckař Petr, Obermajer David, Obuškevič Martin, Polívka Jan, Rod Lukáš, Rožníček Tomáš, Soukup Vojtěch, Šinárek Jan, Tököly Kryštof a Vágner Darek za pravidelnou docházku, kdy se nám scházelo kolem 15 – 18 kluků na skoro každém tréninku, ale i rodičům, příbuzným a známým, kteří na Tempu či s Tempem strávili zajímavé a příjemné chvíle.

V zimním období budeme i nadále trénovat třikrát týdně, dvakrát v tělocvičně a jednou venku na umělé trávě na Tempu a to až do března. Zimní soustředění v plánu nemáme. Víkendy zpestří několik zajímavých turnajů, především Tempem pořádaných, se známými, ale i s novými soupeři.

Doufáme, že v červnu budeme moci psát také o samých radostných a zajímavých okamžicích, které nás potkají.

Jaro
V zimní přestávce jsme tým nijak závratně neposilovali, přišel pouze Kuba Dobiáš z Měchenic (hráč roč. 2001), zpátky (z hostování ve Slavii) se vrátil Matěj Koubek a na hostování z Braníku přišel Tomáš Nejedlík. Oba kluci se připravovali s áčkem, se kterým se rvali o postup do přeboru a u nás zdatně vypomáhali při bojích o postup do I. třídy. V zimní přestávce jsme absolvovali s velmi proměnlivými výsledky halové turnaje a s blížícím se jarem jsme odehráli i turnaje na domácí umělé trávě s kvalitními soupeři. Poprvé jsme vyzkoušeli zimní tréninky venku na umělce (jednou týdně), což se osvědčilo a příští zimu v tomto trendu chceme pokračovat (dvakrát venku a jednou tělocvična). Zimní období lze tedy považovat za vcelku úspěšné, kdy jsme předváděli pohledný fotbal, i když výsledkově to až tak dobré nebylo.

Do jarní části sezony jsme vstoupili slušným výkonem s Točnou a vše nasvědčovalo k útoku na příčky nejvyšší. Zápasem jara se dal označit zápas druhého kola s Loko Vltavín, jenž jsme zvládli a jasně vyhráli 6:1. To kluky nakoplo a po střeleckých hodech v Újezdě a volném losu nás čekal další těžký boj v boji o přední příčky, v Třeboradicích. Kluci však nenechali nic náhodě a přejeli dalšího soupeře v boji o titul. Následovala velká euforie, protože jsme se díky zaváhání našeho velkého soupeře „Lokády“, dostali poprvé v sezoně do čela. To se možná nevyplatilo v zápase s Kolovraty na domácím trávníku, kdy kluci v den Svatojakubské noci (možná to bylo tím, jak se začali slétávat z celého okolí Čarodejnice na Tempo) jen remizovali 0:0 a podali asi nejhorší jarní výkon, přičemž jsme je na kvalitu soupeře připravovali, že už to není ten soupeř, kterému jsme před rokem nasázeli 10 branek. Znamenalo to tedy opět tvrdou práci, vyhrát vše a doufat, že soupeři ještě ztratí. Na Xaverově jsme potvrdili roli favorita a zvítězili a čekalo nás „béčko„ Vyšehradu, se kterým jsme svedli velkou bitvu. Proti soupeři (skoro stejnému, který hrál I. třídu s naším áčkem) jsme zvítězili těsně 2:1. Šťastné, ale důležité vítězství. Zápasy s Podolím a Čechií Dubeč byly exhibičního charakteru, jelikož se nám podařilo v obou zápasech docílit dvojciferného výsledku a když v předposledním kole nám pomohly Kolovraty (porazili Loko 3:1 na svém hřišti), jeli jsme si užít poslední zápas do Klánovic a oslavit titul a postup do I. třídy!

Ačkoli se postoupilo z II. třídy do I., nedá se sezona hodnotit pouze kladně. V tomto věku je to převážně o tréninku a zdokonalování se, ale někdy je vidět malá vůle kluků se něco nového naučit nebo dokonce i nechuť trénovat.

Do příští sezony, kdy budeme startovat v Přeboru ml. přípravek, máme tedy ještě hodně práce, abychom se mohli rovnat těm nejlepším klubům. Pro většinu je to možnost se ukázat a dokázat, že na vyšší soutěž mají.

Závěrem bych rád poděkoval všem hráčům, kteří se na postupu podíleli, především pak těm, kteří se podíleli i na postupu v áčku (Obuškevič, Koubek, Nejedlík, Obermajer a Šebek)! Dále pak celému realizačnímu týmu a trenérským kolegům na Tempu, kdy fungovala především výborná spolupráce s Michalem Hozákem! Hezkou dovolenou, hezké prázdniny a příjemný odpočinek a již v srpnu se opět sejdeme a budeme pokračovat v naší práci!